Můj infarkt zachránili dva mladí lidé

Je první únorové pondělí a my konečně, trochu nesměle otevíráme prodejnu Brdské kávy ve Věšíně, v oboru kávy máme všechny předpoklady pro to, aby proběhl tento den v klidu a s úspěchem, pondělky mám na starosti já a asi není ani slušné mluvit o tom, jak dlouho se již kávě věnuji, mám za sebou řadu zkušeností, něco soutěží v zahraničí, cesty na plantáže i po kavárnách a pražírnách v různých koutech světa, kávu jsem připravovala v klidu a pohodě řadě osobností kulturního i sportovního života, s odstupem času se mi zdá až neuvěřitelné, že jsem měla to štěstí připravit kávu kupříkladu pro mistra Luciana Pavarotti a jeho hosty na Pražském hradě či vítěznému týmu hokejistů z Nagana na zámku Štiřín, tak proč ne v klidu a pohodě také dnes, v naší nenápadné regionální mini pražírně ve Věšíně? O nic přeci nejde, venku není moc přívětivé počasí a také ještě není prodejna moc vidět, nemáme ji výrazně označenou a zatím není položena ani zámková dlažba před prodejnou, takže asi nikdo nepřijde … v klidu si třídím fotky z poslední cesty na kávovníkové plantáže do Barmy a ani moc nepřemýšlím nad tím, že by vůbec někdo hned první den přišel.

Košík

Jak málo stačí ke štěstí 🙂

Autor: Honzík, 1.třída ZŠ Věšín

Naši dva hosté 🙂

Autor: Kateřina K., ZŠ Věšín

Ve dvou chutná káva lépe 🙂

Autor: Viky 2. třída, ZŠ Věšín

K mému překvapení se náhle otevřely dveře a u pultu stojí dva milí, mladí lidé, usmívají se na mě a se slovy, že už se těšili, kdy otevřeme si objednávají něco málo zrnkové kávy, dvě kávy s sebou, a s radostí přijímají možnost přípravy objednaných nápojů do zálohovaných porcelánových pohárků Brdské kávy, z toho mám obzvláště velkou radost.

Výborně, vše jde dobře, káva je zabalena, nápoje připraveny, stačí již pouze zadat nákup do pokladny. … Začínají se mi potit dlaně, nikdy jsem to nedělala, s prodejem v obchodě nemám absolutně žádné zkušenosti … : „Klid Štěpánko, vždyť si dopoledne pokladnu trénovala a šlo to, půjde to i nyní, není důvod aby to nešlo … .“ Zadávám první položku, z poklady zazní ostré „PÍP“ na znamení chybného postupu, mačkám další tlačítka „PÍP, PÍP, PÍP“ cítím horkost v celém těle, zběsile mačkám další položky a tlačítka „PÍP, PÍP, PÍP“, podívám se na displej pokladny a vidím nápis „UF“, to snad ne, já se tady potím, kolena se mi podlamují a pokladna píše „UF“, vrhám zoufalé pohledy na mé hosty, kteří evidentně chápou můj pocit beznaděje a nabízejí mi pomoc. Celý nákup si spočítají sami, poradí mi i s tím, jakou částku jim mám vrátit. Mé srdce, které bilo jako na poplach se začíná zklidňovat, s vděkem a omluvou v očích zůstávám zírat na mé dva hosty-zachránce. Nevím, zda je to z mého pohledu patrné, ale jsem jim vděčná za pomoc i trpělivý přistup. Nakonec se vše podařilo.?!

Skláním se s obdivem před všemi pokladními z obchodů, obchůdků i hypermarketů, které bravurně a s jistotou zvládají to příšerné zařízení na počítání útraty a vydávání účtenek.

Závěrem tedy sděluji, pro ty z vás, kteří jste připraveni projít si útrapami s naší (tedy s mojí) počáteční neobratností v obchodě, která může trvat opravdu dlouho, můžete nás navštívit a morálně podpořit v časech dle aktuální otevírací doby.